Víte, že zatímco chlapci ve věku 6 až 19 let tráví venku v průměru 2 hodiny denně, u dívek je to jen půl hodiny denně? „I když to na první pohled nemusí být zřejmé, přestože žijeme ve 21. století, stále existuje genderová nerovnost. A to i ve využívání veřejného prostoru. Důvodů je více,“ upozorňuje architektka Studio 21 Silvia Pribulová, která se tvorbou veřejných prostorů s ohledem na dívky dlouhodobě zabývá.

Alarmující zjištění

Veřejný prostor je nedílnou součástí každodenního života. Měl by být přístupný každému, a zejména v případě dospívající mládeže by měl být místem pro sportovní či sociální aktivity. Jak však ukazují různé průzkumy, v praxi jsme zejména ve městech a na sídlištích často svědky toho, že je ve věku dospívání a starších využívají především chlapci (77 %). V případě dívek je to pouze 23 %.

Zatímco malé děti fungují ve veřejném prostoru většinou za asistence – rodičů, učitelů, starších sourozenců apod., v období dospívání chtějí teenageři objevovat svět a být jeho součástí bez pomoci dospělých. „Pokud chceme, aby objevovali svět stejně, bez rozdílu, zda jde o chlapce nebo dívku, musíme se v první řadě speciálně zajímat o veřejný prostor určený pro děti a dospívající,“ říká odbornice Studio 21. Právě na kvalitním, pečlivě a s ohledem na nejnovější poznatky navrženém konceptu veřejného prostoru závisí, jak bezpečně, pohodlně a příjemně se v něm lidé cítí. Jak ukazují průzkumy, právě dívky se však během dospívání cítí venku až desetkrát méně jistě než chlapci.
„Častým problémem při tvorbě veřejných prostorů je, že chybí rozmanitost příležitostí ke hrám. Častěji vidíme fotbalová a florbalová hřiště, basketbalové koše apod.,“ říká architektka Silvia Pribulová. Chybí hry pro dívky, tzv. společenské hry dívek, hry pro sociální interakci. „Chybí také plochy pro pasivní odpočinek, kde by se dívky mohly setkávat. Jak rovněž vyplývá z průzkumů, dívky se často cítí šikanovány ze strany chlapců, často čelí obtěžování, přičemž každá druhá dívka se ze strachu o celkovou bezpečnost prostředí vyhýbá konfliktním místům nebo je obchází,“ upřesňuje architektka. V zahraničí, zejména v severských zemích, se tomuto tématu věnují již delší dobu, a o totéž se u nás snaží i společnost Studio 21.

Jak tvořit bezpečný prostor

Jak upozorňuje Silvia Pribulová, aby byl veřejný prostor funkční a kvalitní, již samotný koncept musí zohledňovat například sociální bezpečnost a vhodnost prostoru. „Je třeba zajistit dostatek hracích ploch pro chlapce i dívky, a to s lehkou dostupností a co nejblíže k domovu, například více vchodů do prostoru hřišť, dostatečné osvětlení pěších tras a veřejných prostorů, prevence proti sexuálnímu obtěžování,“ konstatuje. Další podmínkou je bezpečnost dopravy. „Cesta na hřiště by měla být bez nutnosti dohledu, je třeba zajistit bezbariérovost, cyklistické pruhy. Herní plochy by měly být dostatečně velké – plocha pro míčové hry by například měla zabírat stejně velkou plochu jako plocha pro jiné rozmanité hry a herní zařízení,“ upřesňuje odbornice. Chybět by neměly ani plochy pro pasivní odpočinek a relax, plochy pro pohyb, tanec, případně tvorbu hudby, genderově neutrálnější formy hry – např. lezení, balanční hry nebo i skatepark, ovšem s úrovněmi v různých výškách, aby byly vhodné i pro koloběžky či kolečkové brusle. „Herní plocha může být barevnější, je třeba brát v úvahu také její povrch, vlastnosti či funkce. A žádoucí je i přidání přírodních prvků, jako stromy, keře či voda,“ dodává odbornice Studio 21 s tím, že při tvorbě takového prostoru je přínosem, pokud se do procesu mohou svými názory zapojit i budoucí uživatelé.