Školní hřiště nemusí být nuda

Dopadový povrch

Každý z herních prvků by měl mít bezpečný dopadový povrch, který tlumí případný pád v souladu s normou. „Možností je buď přírodní, nebo umělé povrchy. Mezi přírodní patří písek, plavený štěrk, dřevní štěpka a kůra, do určité míry také udržovaný trávník. Tedy ne zpevněný tvrdý podklad, jako je hlína. K umělým povrchům patří gumové rohože nebo lité gumoasfalty,“ vypočítává Juraj Jurík. Výhodou umělých povrchů je, že jsou čisté a díky vodopropustnosti zůstávají suché i po dešti. Jsou také bezbariérové, protože po nich lze pohodlně projíždět s vozíkem. Výborně tlumí pád, zejména při pádu z výšky. „Pod dynamické prvky, jako jsou houpačky či lanovky, je vhodný také sypký materiál, protože při pádu z těchto prvků je pohyb horizontální a štěrk se „usadí“, čímž pád zmírní,“ vysvětluje. Písek či plavený štěrk lze přitom využít i jako materiál na hraní, například s herními prvky s kladkou nebo bagříkem.

Důležitý je také stav dopadového povrchu. U přírodních materiálů by měl mít vrstvu alespoň 300–400 mm. Lanová hřiště musí mít dopadový povrch v tloušťce a rozsahu podle typu výrobku. U umělých povrchů je zásadní minimální míra opotřebení, zejména pod houpačkami, skluzavkami, kolem kolotočů a podobně.

Pokud jsou na školním dvoře „nevyužité“ betonové plochy, lze je oživit pestrobarevnými grafickými plošnými hrami a obrazci, případně vodorovným dopravním značením pro dopravní hřiště. „Na trhu najdeme výrobce, kteří používají materiály šetrné k životnímu prostředí, přičemž vysoká stabilita barev zajišťuje dlouhou životnost a odolnost nejen vůči povětrnostním podmínkám, ale i proti mechanickému poškození,“ říká. Hřiště je tak mnohem bezpečnější než při použití klasických stříkaných nebo malovaných barev.

Sportovní hřiště

Pro vytvoření nebo multifunkční využití hřiště škola nepotřebuje velkou plochu. Opět jde o správné a účelné využití prostoru i finančních prostředků. „I na několika metrech čtverečních je možné vytvořit zajímavé hřiště, například využitím multifunkčních herních panelů nebo doplněním interaktivní herní plochy,“ konstatuje odborník. Multifunkční hřiště je využitelné pro různé míčové hry, jako je fotbal, basketbal, hokej nebo floorbal, ale také pro volnou hru dětí. Při výběru je třeba klást důraz také na bezpečnost prostoru. „V případě míčových her by měla být míč držena uvnitř hřiště, stejně tak musí být povrch vhodný. Máme řešení, která umožňují, aby byl povrch měkký, nezatěžoval klouby a zároveň byl vodopropustný,“ říká. Na Slovensku jsou nejběžnější rozměry multifunkčních hřišť 33×18 m nebo 40×20 m, případně malé sportovní plochy o rozměru 12×24 m.

Pro mládež a sportovce je dobré přidat také workoutová zařízení. „Realizovali jsme jich několik na školních dvorech. Výběr prvků a zátěže se dá přizpůsobit věku uživatelů. Výhodou například Sportpoint sestav je možnost uspořádání prvků lineárně nebo do kruhu,“ podotýká Juraj Jurík.

Jak dodává, vždy je nutné vybírat prvky renomovaných výrobců, které jsou kvalitní a mají dlouhou životnost, zejména pokud škola nemá možnost kontrolovat danou plochu hřiště mimo vyučování. „V případě volně přístupných řešení je třeba zvolit co nejodolnější možnosti,“ uzavírá.